27.–30. 6. 2019
Skóre a Zvuková mapa
10. ročník festivalu Luhovaný Vincent je za námi. Už žádné BUĎ ANEBO – jak znělo téma letošního ročníku. Čísla jsou nekompromisní. Za 4 festivalové dny proběhlo 47 akcí, z toho 31 zdarma. Vydáno bylo necelých 100 akreditací, ale díky akcím ve veřejném prostoru má festivalový zážitek přes 2000 návštěvníků. To nejlepší za sebe předvedlo na 84 účinkujících a svou krev potilo 47 dobrovolníků.
Po dvou letech práce se podařilo završit a v rámci festivalu za účasti tvůrců slavnostně zahájit projekt Zvuková mapa Luhačovic. Zvukový bedekr ve formátu autorských rozhlasových her vykresluje Luhačovice prostřednictvím krátkých příběhů na pěti tematických okruzích. Projekt přetrvá i rámec 4 festivalových dní, a spolek Luhovaný Vincent tak zanechává ve městě Luhačovice trvalou stopu.
Od hudby ke květinám, od obrazů k mluvenému slovu
Základnou hudební sekce se již poněkolikáté stal klub Domino, ve kterém po dva večery vypouštěly zvukové vlny rozličné kapely, seskupení, projekty i DJové. Pátek patřil především kytarám – od kopřivnické veteránské „superskupiny“ Panenské plameny přes hlučné a táhlé metalové stěny Tosiro až po psychedelický Fotbal, na který navázal pražský DJský kolektiv Wrong Corps. V sobotu se na pódiu nejprve střetl analog s digitálem a obrazem se zvukem v kolektivním pojetí čtveřice Dead Pigeon Dub + Escher Fucker. Sám, ale ne méně intenzivně sytil vzduch vibracemi ostravsko-brněnský producent Strachkvas, jehož vystřídali analogoví kouzelníci B4, hrající svérázné interpretace legendárních Plastic People of the Universe. Uvážlivou i rozvernou vinylovou selekcí na tuto čtveřici navázal DJ Møreti.
Hudba tradičně nezůstala jen mezi zdmi nočního klubu, ale přes den vyrážela do venkovních prostorů a nechávala do sebe proniknout ducha místa i další umělecké žánry. U pramene Nový jubilejní ukázali na akustické kytary svoji osobitou verzi amerického primitivismu Jakub Šimanský s Tomášem Niesnerem a u Aloisky si folklorně i nu-jazzově zafúzovala Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky. Zahradní architektka Lucie Králíková nejprve vzala několik desítek festivalových návštěvníků do luk kolem Luhačovic na květinovou pouť s Efemérem a nasbírané byliny, které se do druhého dne usušily ve Slunečních lázních, v neděli odpoledne obřadně spálila za doprovodu zvukových abstrakcí kolektivu Genot Centre při očistném letním rituálu na terase městské plovárny. Na stejném místě na ni plynule navázal belgický hudebník a profesionální plavčík Roméo Poirier, který ve své ambientní hudební tvorbě tematizuje vodní živel.
Aby návštěvníci zůstávali v dobrém rozpoložení i při průběžných návštěvách festivalového centra za kavárnou Jizba, zpříjemňovali jim posezení na zahrádce chilloutovou selekcí spříznění Jizba chillout DJs – za pultem se během tří dnů vystřídali tvprodukt, Omek, iob, Ancestral Vision, Lassák a ve finále i sám pan domácí Zlatomil.
Jako průběžný moderátor a konferenciér se celým programem se svým megafonem a nezaměnitelným espritem míhal Ladislav Čumba. Na festival doputoval vlakem a už v něm si odbyl první část svého svého festivalového účinkování, když spolucestující zasvětil například do tajů výstavby železnic spojujících Moravu a hlavní město. Aby toho nebylo málo, stihl tento znalec lecčeho a leckoho další den na přednášce porozprávět o dějinách české kuchařky. Přednášku o módě střetávající se s oděvním průmyslem a udržitelným textilem vedla Lenka Vacková.
Pivo zdarma na promenádě a karaoke u pramene Ottovka
Nedílnou součástí festivalu se staly také výstavy pod širým nebem přímo ve veřejném prostoru lázeňského areálu. V letošním roce je připravili kurátoři Jakub Frank a Nela Klajbanová, kteří k účasti přizvali čtyři umělkyně a jednu uměleckou skupinu. Pojmy jako intervence, site-specific instalace, umělecká akce, happening nebo performance patří spíše do kurátorské hantýrky než do běžného slovníku většiny běžných lázeňských návštěvníků, úkolem festivalu však bylo tyto umělecké druhy veřejnosti přiblížit a ukázat, že výtvarné umění nemusí být nutně spojeno s prostorem galerie.
Slovensko-polská umělecká dvojice Barbora Zentková a Julia Gryboś si nejprve vyžádala odklad napuštění bazénu ve Slunečních lázních, aby v něm následně mohla vytvořit dílo skládající se z několika skvrn z barevných jílů a přírodních pigmentů, nasbíraných v Rudickém lomu nedaleko Brna. Barevné kaluže rozlily do prasklin a prohlubní dna bazénu, a zdůrazňovaly tak pomalu chátrající procesy v Jurkovičově památce čekající na slibovanou rekonstrukci. Tento nenápadný zásah doplnili tři hudebníci, které umělkyně pozvaly, aby během sobotního odpoledne hráli přímo ve vypuštěném bazénu a improvizovali spolu s protékajícím proudem vody. Otevřeného přístupu do bazénu využili i návštěvníci a v parném dni se procházeli po dně a chladili se protékající vodou. Celé dílo bylo však dokončeno teprve v neděli, kdy údržbáři opět napustili bazének a celá intervence se pomalu rozpila ve špinavé vodě.
Další z vystavujících, či spíše účinkujících, byla umělecká skupina Rafani, známá svými razantními akcemi na hranici angažovaného umění a provokace. Čtyři členové skupiny (Jiří Franta, Luděk Rathouský, David Kořínek, Ondřej Brody) na několik hodin obsadili prostor přímo na lázeňské promenádě, rozdávali kolemjdoucím chlazené pivo bez etiket a nabízeli 200 korun každému, kdo si jej vylije na hlavu. Celá akce měla společensky angažovaný charakter, odkazovala k předvolebním kampaním a využívala jazyk populisticky orientovaných politiků i pouličních prodejců. Během dvou hodin umělci rozdali všech 60 piv a k vylití piva na hlavu přesvědčili tři kolemjdoucí lázeňské hosty.
Dílo umělkyně Slávy Sobotovičové, instalované v nenápadném prostoru umělé jeskyňky nad pramenem Ottovka, využívalo akustických jevů místa a prostorového zvuku k utvoření netypické hudební atmosféry. Kompozice, poskládaná jako koláž z několika skladeb z vážné hudby, jazzu i současné hudby, byla doplněná autorčiným zpěvem úryvků folklórních písní. V průběhu komentovaných procházek po výstavě byl umožněn návštěvníkům vstup do jeskyňky, kde se zintenzivnil poslechový zážitek tříkanálové instalace. Instalace fungovala od rána až do půlnoci a lákala procházející návštěvníky až z promenády.
Akce, která si získala nejvíc pozornosti, se odehrávala v pátečních a sobotních odpoledních hodinách přímo v altánu u pramene Ottovka. Umělkyně Juliana Höschlová si připravila výběr známých populárních písní z osmdesátých a devadesátých let, které seřadila podle obsahu do několika environmentálních témat a které si podle čísla mohli návštěvníci zvolit a zazpívat. Celou scénu kolem pramene doplnila kromě mikrofonů pro zpěváky také prostěradly, ručníky a plastovými lahvemi s vodou z pramene a nabízela kolemjdoucím v parných dnech kromě zpěvu či poslechu také svlažení a péči. Festivaloví návštěvníci byli mezi zpěváky v přesile, občas se ale našel i někdo z lázeňských hostů, koho odehrávající se akce zaujala, a přišel si zazpívat.
Kromě výše zmíněných vstupů do veřejného prostoru se na festivalu popáté ve spolupráci s kulturní platformou PAF promítalo soutěžní pásmo Jiné vize CZ 2018, kurátorský výběr Rado Ištoka, které svým úvodem doplnila kurátorka Nela Klajbanová spolu s autorkou vítězného videa Is Your Blue the Same As Mine? Valentýnou Janů. Letos poprvé uvedl Vincent pásmo soutěžních videí v chillout zóně klubu Domino. V sobotu večer se pak na stejném místě promítaly hudební videoklipy z kurátorského výběru Jakuba Adamce. Šlo o 27 skladeb, na kterých spolupracovali čeští hudebníci a výtvarní umělci.
Festival tak pokračuje v seznamování veřejnosti s aktuálním děním na umělecké scéně a působí jako nenásilné, zato však na první pohled patrné zpestření pomalého a po zbytek sezony téměř neměnného lázeňského života.
A tohle má být divadlo…?
Divadelní soubor 11:55 znají návštěvníci festivalu již z loňského roku. Na terase Jizby – festivalového centra – i letos prostřednictvím svého radiového vysílání „zábavnou formou reflektovali festivalové dění i různé formy kocovin a dalších tělesných útrap“, zvali hostující umělce k rozhovorům a informovali o festivalovém dění, kterého se zrovna kavárenští povaleči neúčastnili.
Spolek Luhovaný Vincent je dlouhá léta členem českého kulturního networku Nová síť. A tato spolupráce na sebe bere celou řadu podob a spolku přináší spoustu výhod. Jednou z nich je každoroční workshop Hodinový produkční – příležitost pro individuální konzultaci, která je k dispozici všem zájemcům z řad festivalových účastníků. Lektorka – Magdalena Špačková z Nové sítě – vyslechne, poradí a navrhne ideální řešení. Této možnosti letos využili tři stateční.
Ambientní taneční performance izraelské tanečnice Chen Nadler a hudebníka Daniela Motoly byla pobídnutím k zastavení, koncentrovaným zážitkem v úzkém sepjetí s místem svého konání – altánem u pramenu Ottovka.
Ptačí náměstí u Aloisky, místo ze tří stran kryté lesem, ale zároveň v bezprostřední blízkosti lázeňského centra, se stalo podiem hned pro dvě umělecké události. Jednou z nich byl Kabinet pamětí brněnského Cabaretu Nomade, pouličního divadelního představení pro jednoho diváka. Exkluzivní zážitek posílený jedinečným místem.
Viktor Černický, 22 konferenčních židlí a jasně vymezený prostor vstupní haly Společenského domu vystřídali netrpělivě očekávaný šum rozlévané polévky a cinkot talířů z přilehlých jídelen.
Jakub Řehák, autor tří básnických sbírek, nositel ceny Magnesia Litera za poezii a rodák z Luhačovic, ve svém úvodu mluvil o přízračnosti svého rodného města. Jak jsme mu rozuměli!
Představení Ferdinande! je monologem intelektuála ve veřejném prostoru a popisuje rozpolcení společnosti na masy a elity a jejich vzájemné nesrozumění. Michal Hába – hlavní a jediný protagonista představení – se v polovině představení rozhodl uchýlit k improvizaci. Ocitl se i on v zóně postmoderního zmatení? Diváci každopádně jeho suverenitu ocenili.
Film bez kompromisů
Filmová sekce se tento rok poprala s tématem letošního ročníku výběrem filmů, které spojuje nekompromisnost v přístupu k umění. Festival ohraničila trojice filmů, které velice odlišnými způsoby zobrazují nekompromisní přístup k hudbě. Úvodní film Frank, který se už tradičně promítal v letním kině na střeše městské plovárny, toto téma zpracovává v odlehčené formě komediálního dramatu. Na opačné straně stojí závěrečný film festivalu Nesliboval jsem vám procházku růžovou zahradou, který byl promítán v daleko komornějším prostoru zahrádky za kavárnou Jizba. V tomto poslechovém dokumentu provází hudebník a teoretik David Toop svou sbírkou desek a zprostředkovává divákům, unaveným po festivalu, meditativní a hudební obzory rozšiřující zážitek. První páteční film v kině Elektra zase přetavuje tyto teoretické nekompromisní přístupy k hudbě do praxe. Experimentální ambientní film Předjaří, se kterým na festival přijel režisér Martin Klusák, spojuje hudbu a filmové obrazy do celku, který může být brán současně jako film i skladba.
Další trojice filmů se vyznačuje nekompromisním zpracováním běžných filmových forem. Trilogie filmů Adély Babanové spojuje dokument, hraný film a přístupy z televize, rádia a výtvarného umění, a vytváří tak originální zpracování historické látky. Kateřina Turečková přivezla na festival film Iluze, osobitou a nekompromisní variaci na reportážní dokument. Film Problémy prvního světa uvedli dva ze čtyř jeho režisérů, Anna Kopecká a Jakub Felcman. Snímek zaujme svým přístupem k povídkovému filmu, v němž jednotlivé části utvářejí větší celek, ale současně neztrácejí svůj status samostatných krátkých filmů.
Obsah filmové sekce byl ještě doplněn osvěžujícím představením Anipromítačky. Místo plavání v potu na horkém slunci mohli návštěvníci sledovat krátké animované filmy při plavání ve vodě. Filmy promítané v plaveckém bazénu hotelu Ambra měly příhodnou tematiku bazénů a uváděla je filmová teoretička Eliška Děcká.
Děkujeme:
- Městu Luhačovice, Ministerstvu kultury ČR a Státnímu fondu kultury za finanční podporu,
- Lázním Luhačovice, a.s. za dlouholetou přízeň, za skvělý servis našim festivalovým hostům, za možnost uskutečnit festival v takovém rozsahu a intenzitě v lázeňském areálu a v návaznosti na to i za ochotu stát za námi i přes stížnosti některých lázeňských hostů, kterým se tímto omlouváme…,
- Městské plovárně Luhačovice za každoroční vstřícnost a možnost uspořádat na terase filmové promítání a nedělní koncert,
- panu Šumšalovi z Vincentka, a.s. za poskytnutí lahví Vincentek zdarma,
- paní Matulové z oplatkárny CLIP Luhačovice za oplatky,
- manželům Nesázalovým za štědrý cateringový servis našim festivalovým hostům v hotelu Radun,
- panu Michálkovi za poskytnutí ubytování pro festivalové účinkující v hotelu Pohoda, stejně tak panu starostovi Ležákovi za poskytnutí ubytování pro festivalový štáb v penzionu Jiřinka,
- paní ředitelce Slovákové za možnost ubytování na Základní umělecké škole,
- paní Heinzové za možnost ubytování v Městské knihovně v Luhačovicích,
- hotelu Ambra za příležitost uspořádat v hotelovém bazénu filmovou projekci,
- Muzeu luhačovického Zálesí za poskytnuté zázemí,
- zdravé výživě U zeleného stromu v Uherském Hradišti za podporu formou surovin pro štábní catering,
- Ukrytému kafé za provoz baru v klubu Domino,
- AB manufaktuře za expresní tisky a skvělou spolupráci,
- olomouckému Centru grafických papírů za prvotřídní tiskařské služby,
- Jizbě za skvělý servis ve festivalové kavárně a limitovanou edici vlastnoručně pražené kávy,
- hotelu Palác a Alexandria za zapůjčení prostěradel a ručníků pro potřeby happeningu Juliany Höschlové,
- Easy Cheesy za skvělý sýr a nejlepší sýrové sušenky.
Autoři: Magdaléna Petráková, Petr Knepr, Jakub Frank, Nela Klajbanová, Jakub Hložek, Lucie Pokorná
